Zpět

Stále se otevírám…

Jestlipak to taky znáte?

Omlouváme se, tato stránka je dostupná pouze v Angličtina (Usa). For the sake of viewer convenience, the content is shown below in the alternative language. You may click the link to switch the active language.

Jestlipak to taky znáte? Konečně jsem plně otevřená, srdce dokořán, naprosto ryzí, nikde žádné lpění, na lidech, na mužích, na dětech, na budoucnosti. Lpění na minulosti odchází… Ta čistá radost, klid, dětské veselí, schopnost hrát si, dívat se na život jako na nekonečnou hru plnou ochutnávek těch nejbáječnějších zážitků a nových zkušeností. Ta radost, že se to konečně povedlo… užívám si ji plnými doušky a pak..

A pak to přijde. Najednou naprosto nenápadně, ani o tom nevím, že se to děje, najednou z ničeho nic bum! A je to tady zase. Touha! Ta palčivá touha mít vše pod kontrolou, hlídat život a vědět, co se děje, řídit každý krok, každý krůček ohlídat, aby se náhodou nešláplo vedle. Ta nádhera z totálního otevření je najednou pryč a lpění a bolest a strach přichází zase zpátky a…. nezbývá než se do toho naprosto potopit, přestat dýchat, sama odplout spolu se všemi těmi šílenými pocity a znovu se vynořit do totální lásky a svobody a schopnosti nechat vše plynout. Je to cyklus! Znovu a znovu, dokud to nebude snazší a jasné a jednoduché a plynulé. Znovu nové učení, nikdy nejsem v cíli, stále jdu tu cestu, kterou jsem sama pro sebe vybrala.

A tak se na Letní festival Art of Being jedu zase otevírat, uchopovat a znovu pochopit sama sebe a totálně se otevřít. Být manifestací totálního žití. Protože vím, že v téhle partě je možné být naprosto autentická, je možné pustit své masky a přestat hrát své role a být ve své totální zranitelnosti v každém okamžiku. Dovolit zázrakům a tajemstvím, aby se otevřely a byly prostě prožity.

Anička